Jak jsem se nepřidal ke stávce učitelů
Zpráva z tisku: Stovky učitelů požadovaly na Maltézském náměstí v Praze více peněz pro školy. Jejich dnešní byla vůbec největší v dějinách školství. Zapojilo se do ní skoro 128 tisíc pedagogických pracovníků, tedy více než polovina všech zaměstnanců. Zavřeno zůstalo přes šest tisíc škol.
Já jsem se nepřidal, zkrátka jsem o tom všem přemýšlel a nepřidal jsem se. Pokud samozřejmě nepovažuji za přidání se ke stávce to, že jsem v několika třídách se svými žáky polodospěláky na toto téma krátce zahovořil. Někteří se (byť jsem „nematikář“ a nikterak se netajím s tím, že matematika nepatří mezi mé vědy oblíbené) dozvěděli či zopakovali, co je to aritmetický průměr (příklad o tom, jak se já láduju celým grilovaným kuřetem, žák se na mne dívá o hladu, ale vše je v pořádku, neboť průměrně máme každý v sobě půlku grilovaného kuřete jako ukázka stačil :o) ), medián, nominální a reálná hodnota mzdy.
Vysvětlovat moje konkrétní důvody nepřidání se by bylo asi na dlouho, prostě jsem - mimo jiné - neměl ten pocit, že teď a takhle je ta stávka správně.
jsme podle reakce okolí zjistil, že moje nepřidání se ke stávce učitelů si někteří vysvětlili tak, že prostě mám peněz dost a v naší škole se nenajde jediný problém. Toto vysvětlení je velmi, ale opravdu velmi :o) , zjednodušené. Byť nejsem náročný a moje rodina také ne, několik stokorun bych navíc u své mzdy uvítal, zvláště když se většina životních nákladů od roku 2008 výrazně zkvalitní, včetně ceny.
Na tenhle rychlý úsudek (nestávkuješ = máš tedy peněz dost a starosti v práci žádné) se dá reagovat třeba výrokem Jana Ámose Komenského: „Jest vlastností rozumnosti zdržovati se úsudku před úplným poznáním věci, zvláště pak slov a činů.“
Z odpolední zpráv: Dnešní stávka podle nového ministra Lišky nezmění nic na tom, že odboráři požadované tři miliardy navíc na platy a pomůcky pro příští rok nezískají.
