Lidské hříchy a ctnosti
Je fascinující, jak některé informace nám mají co říct i spoustu let – třeba i tisíce let - od doby svého vzniku. Jeden příklad za všechny: na konci 6. století se pokusil definovat tehdejší papež Řehoř I. sedm smrtelných hříchů. Dal si za úkol upozornit věřící na vlastnosti, které ve vztazích mezi lidmi nadělají nejvíce zla a zároveň na to, že každý z těchto hříchů vyvolává hříchy další.
Závist, lenost, obžerství, pýcha, lakota, smilství, hněv.
Je mi jasné, že jsou lidé, kteří jsou na slovo „hřích“ alergičtí, ale přece jen i kdybych se oprostil od duchovního, nebo chcete-li církevní názvosloví a pohledu na svět – pořád tahle definice nejhorších špatností platí. Něco jako: „lidi, když budete tohle dělat, nebude se Vám dařit a blbě se vám povede“. Já se ale od duchovního pohledu na svět oprostit nehodlám :o), takže přidám k zamyšlení ještě výrok, jehož autorem je P. Tomáš Halík: křesťanská etika označuje hřích nejenom jako špatné jednání, mluvení a smýšlení, nýbrž i jako zanedbávání dobrého.
Jo a pro pořádek, opakem výše vyjmenovaných hříchů je sedm lidských ctností:
Víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost, statečnost.
